No, to jsem takhle koupila droždí, vyndala ho, aby nebylo studený a... ono tam tvrdlo (tedy v případě droždí by se asi spíš hodil výraz měklo) x dní, než jsem si řekla, že je to už vážně trapný.
Jo, bylo mi trapný, že je tam připravený na mazanec, který jsem nakonec neudělala, a současně mi bylo trapný vrátit ho do lednice. Tak jsem vytáhla naší starou dobrou rodinnou kuchařku s tak zničenou vazbou, že je prostě od pohledu jasný, že je to velmi používaná kniha, a zadělala na těsto.
Droždí samozřejmě nenaběhlo, ale vonělo to všechno náramně. Celozrnná mouka, tmavý cukr, česká vajíčka, máslo... Zadělala jsem těsto jako už dlouho ne.
Překvapivě!
Večer jsem trochu rozespale přišla ke krásně vykynutýmu těstu. To mě dokonale probudilo. Vytvořila jsem několik bochánků, protože to těsto nakonec nebylo na mazance, ale na jidáše, nechala je ještě vykynout a o hodinu a půl později, to už je vlastně zítra, jsem upekla dva plechy skvostnýho pečiva.
Lahodný jako nikdy!
Jo, tohle mne dokáže vždy potěšit. Pečení a povedený výsledek.
Dvojitá radost!
A těším se, jak budou chutnat dětem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)