15. března 2016

‪#048 A kdy budou muži muži?

Čím dál víc si uvědomuju, jak čekání na něco zvenčí je zrádnější a zrádnější.
Současně to vypadá nadmíru logicky a navíc je to úžasně pohodné. Ale kromě těchto nesporných kvalit, které spousta lidí evidentně oceňuje, se rozehraje ještě jiná hra.Tohle doufání a čekání na něco zvenku nás nechává na místě.
Věčně.

Jenže život je jako jídlo. Postupně chladne a pokud ho nejíme, nakonec se zkazí. Anebo ho sní někdo jiný...

Čekat, nebo jen očekávat, že někdo se stane někým, protože je to vlastně jeho úkol být takový, a já kvůli tomu také nemohu být tím, kým jsem, je prostě postavený na hlavu... Všechna ta protože se dají jednoduše obrátit. Přesně tak, jak se nám to hodí. Podle toho, jak jsme pohodlní. Podle toho, jak moc chceme být zodpovědní. Jak moc si sami sebe a svého života vážíme...

Nejsme ženy, protože muži nejsou dost muži.
Anebo právě proto nejsou muži dost muži?

Proč právě vy musíte být tím, kdo se (z)mění?
NEMUSÍTE, ale držte mlčte a na nic si nestěžujte! Protože z jakého práva by měl někdo procházet něčím, čemu se vy odmítáte oddávat? Platí snad na každého jiný metr? A pokud muži nejsou dost muži, je to chyba mužů nebo žen? A je to vůbec chyba? Místo hledání viníka (jakéhokoliv), se jednoduše podívejte nejdřív na sebe. Jakou ženou jste - vy sama? Jak se chováte? Jak o sobě uvažujete? Jak o sebe pečujete? Co si dovolíte?

Vždycky, když jsem si na něco zoufala, nakonec jsem zjistila, že to trdlo jsem já. Pominu-li srandy typu osobních sabotáží čehokoliv, všechny moje kdyby aby a jánevímcoještě nakonec všechny zakotvily zas do mého vesmíru. Jak nečekané!

Ukázat prstem můžete na kohokoliv, tak proč z toho vynechávat sebe?

A má odpověď na otázku?
Až budou ženy opravdu ženami...
Jindy to dost dobře nebude možné ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)