Fíííha, už možná 14 dní o tom přemýšlím, že bych měla.
Poté, co mi před týdnem přišlo upozornění o expiraci průkazu, byla má návštěva o to naléhavější. A tak když jsem dnes na rychlo vyrazila pro olej, protože jsem měla ten bláznivý nápad s bábovkou na plech s mini marshmallow (kterou už nikdy dělat nebudu, protože se ty malý mrchy prostě nepotopily a brutálně se na povrchu připekly), cestou jsem to vzala trochu oklikou...
Tuším, že tušíte, že tuším... No jo, byla jsem v knih... ovně.
Tý jo, čas tady - nad knížkama - fakt plyne úplně jinak. Mě je vlastně šumák, jestli knihkupectví nebo knihovna, mi navozuje ten stav v mozku.
Jako když jste ve vesmíru.
Minuta v knihovně je jako 5 minut v reálu. Ve světě tam venku - bez regálů. Bez knih.
A tak potěšeně odcházím z knihami v podpaží. Tentokrát reklama a reklamní slogany a kreativita no a taky jedna kniha, která vychází z legendární 80/20... Ale to je fuk, protože pluju zas na tý zvláštní vlně, co mne zasahuje někde uvnitř a já fakt nevím, jak se to děje, ale vím, jak to spustit. A je to naprosto jednoduchý...
Jen mě teď, jak to píšu - jak přichází to uvědomění, napadá: Jak tohle přenést do svého money-managementu? No, troufalé, což? Nemám potuchy, ale je mi jasný, že tahle láska, která ani nevím, jak přesně vznikla, když si vezmu jak mne povinná četba nebrala, je do konce mýho života.
Ať z toho koruna kápne nebo ne.
Ten pocit... žádný prachy světa mi ho nedaj...
Ach...
Kde tohle plynutí na nádherný vlně zažíváte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)