11. března 2016

‪#044 To nejhorší, co se může stát!

Vždycky, když jsem přemýšlela, co skutečně nejhoršího by se člověku mohlo stát, i když bylo lákavé zaseknout se na materiálních věcech a tím to celé sfouknout, tak asi uhodnete, že o tom to není. Čímž vůbec nechci popírat důležitost peněz. Ve světě, kde jsou něčím, za co si můžete kupovat přežití i žití, je trochu alibistické tvrdit, že peníze nejsou důležité nebo že je nepotřebujete. To vyprávějte broučkům!

Něco důležitého nemít - myslím třeba štěstí, zdraví, lásku... no, zkrátka takové ty věci, co si často trochu monotónně přejeme k narozeninám, je na pytel. Nicméně to není vůbec nic proti tomu nemít sám sebe. Nevědět, kdo jsem.
Neznat, kým jsem byl.
Nevědět, v čem je jádro mých myšlenek a reakcí dnešního dne.

"Nevím, kdo jsem a jaká je moje duše!"

Věta ze seriálu Legenda, kvůli které tohle píšu. Hlavním hrdinou je tajný agent, co umí měnit identity jak ponožky, až se úplně ztrácí v tom, kdy je sám sebou a kdy nějakou rolí... možná i proto, co zapomněl. Není tím, kým si myslí, že je. Ztratil pamět a "hra", ve které se ocitl, je něco, co musí odhalit... Zjistit, KDO skutečně je, přestože to do teď bylo jasné!

Já vím, nemusíme být žádnou postavou v seriálu, abychom den co den nehledali sami sebe. Pokládali si otázku "Kdo jsem? Co chci? Kam směřuji..." - to považuji za dost důležitou pravidelnou sebereflexi, kterou jsem si já sama třeba dlouho nedopřávala a vím, kam to vede! A ano, někdy je odpověď nevím... Jsou chvíle, kdy se měníme a tak na tu chvíli lze nevědět. To ale není STÁLÝ stav.
Většinou víme, kdo jsme...

Většinou víme, jak jsme se dostali tam, kde jsme.
Jenže vycházet ze včerejška, ze všeho, co jste už prožili, je trochu jiná cesta než z ničeho.
Anebo to není tak zlý?

Chcete-li se posunout, musíte vědět, kdo jste.

Kdo jste nyní závisí na tom, co jste udělali v minulosti.
A KDYŽ TO NEVÍTE?
Vždyť dnes se píše vaše budoucnost! Rozhodnutí dneška vytváří zítřek...

Svou minulost bereme jako samozřejmou součást života. Přiznejme si, kolikrát jste na ní dokonce nadávali? Kolikrát se vám nelíbilo vaše rozhodnutí? Kolikrát jste si přáli vymazat to? Ještě si to přejete?
Opravdu byste chtěli mít žádnou vědomou minulost? Začít s čistým listem - ale opravdu čistým...

Jenže věci nevymažete. Co se stalo, stalo se. A přestože tohle už nezměníte, je to součást vaší cesty. Je to zdroj pro váš každý následný krok. Nevědět to, znamená nemít nad svým životem moc!
Vy nevíte, ale svou minulost máte za zády - naprosto nevědomou, ztracenou... a tak proklatě stálou...

Uuuuf. Ne, tohle bych fakt nikdy nechtěla...
Nebo je něco přece jen horšího? Děsivějšího?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)