2. listopadu 2015

365/002 Jak psovi pastva

Tak nějak bych nazvala svou dnešní rychlost v práci... Jooo, připravila jsem si posty na facebook a dokonce mne mírně nečekaně, fakt jsem chtěla zcela fokusovaně udělat s tím facebookem víc, chytla múza díky jednomu sdílenému článku, který vlastně vůbec s ničím nesouvisel, ale najednou jsem měla jasno, proč to napsat a kam to poslat...
Od slov nebylo daleko k činům. Čeká na schválení.

A taky bych ráda přiznala, že jsem laškovala s článkem na blog, ve kterém jsem chtěla trochu vychválit, a možná že předčasně (jo, sumírovala jsem si to ve svý zblblý hlavě v neděli!), jak jsem to o víkendu pěkně vykoumala a mohu být spokojená, ale úplně 100% to není.

Nechci dělat z komára vemblouda a taky nechci, aby došlo k nějaký mejlce. Jsem spokojená s tím, co jsem zvládla. Chraň Bůh abych nebyla! Stihla jsem vážně docela dost věcí, který jsem chtěla, a ještě navíc nákup a trhy, ale dovolím si jednu droboulinkou výtku. Takový štěk. Spíš jen neslyšené kňournutí.

Minulou středu jsem se moc těšila na tenhle mírně prodloužený víkend bez dětiček a plánovala jsem, jak udělám další WOL, trochu víc, jenže... USTOUPILA JSEM. Ustoupila jsem tomu, abych měla hotovo to, co jsem si předsevzala mít hotovo ke konci měsíce. A snažila se udělat vše pro to, aby to tak bylo.

Povedlo se to na 80 % a já přesto nejsem spokojená. Protože ... jsem prostě neudělala NĚCO jen pro sebe - z čiré radosti, něco skutečně kreativního, kde jsem jen a zcela já, nikdo jiný. Žádná práce, nic, co by se týkalo mýho holýho přežití.

Zas mi dochází, jak se to takhle nezmění. Jak já to neměním. Jak to nechávám náhodě. Jenže to pak přesně tak funguje. Blbě!
Ten pocit po tom víkendu, kdy jsem udělala i něco pro sebe a stihla taky spoustu věcí pro jiný, je prostě jinej a to bych chtěla zažívat víckrát. Nechápu, že jsem to zvěrstvo na sobě zase dopustila...
Další pokus příští víkend? Pche

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)