Já chci kreslit!
Tak zněl můj výkřik...
A zůstalo jen u výkřiku. V tuto chvíli. Opět!
A teď si nalijme čistého vína. Já umím jít do akce, když na to přijde. Už jsem se otestovala i jako matka. Jen na to teď nějak nepřichází čas, protože druhá věc je, že chci kreslit trochu jinak než ty svý desetiminutovky. Joooo, nic proti nim, loni to bylo s mandalama super, ale teď to nedávám a taky zjišťuju, že to chci jinak, že musím začít jinak...
Chci opravdu kreslit - pořádně! Jsem realista - aby z toho něco bylo, tu hodinu klidu to chce. Kde ji vzít a nekrást?
No, jasně, možná místo psaní těhle svých chytrostí bych měla minimálně 15 minut. Tak ještě ukrhouhneme další hodinku ze spánku a máme to, co! Anebo místo ironie a snahy získat něco, na co prostě není prostor, dotáhnu raději to, co už dělám a co už jsem udělala a stále to nedotáhla a půjdu dál. Vezmu to jako součást procesu...
Tak se uklidňuju tím, že to třeba stihnu jako stará babička.
Pche. Ale proč mě to ale neuklidňuje?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)