Brzce ranní práce (chvíli po třetí hodině ranní), trochu unavené vstávání (s půlhodinkou polospánku). Zazmatkování s mobilem (měla jsem ho už v batohu) a málem ujetý vlak (běžela jsem skoro celou cestu), který už (než jsem se pořádně vydýchala) v Praze získal 20 minut zpoždění, a než jsme dojeli celou trasu (do Brna), byla to hodina (a pět minut navrch)! Hodina navíc na čtení, kterou jsem prokecala se spolucestující v dámském oddílu.
První objetí bylo s Verunkou. Nepamatuji se, že bych se cítila líp přivítaná (svým způsobem!).
Debaty o penězích jsou tak trochu záhada. Vždy narazím na svou hodnotu a to, jak se umím (ne)ocenit. A tím tak nějak končím, protože si uvědomuju, že bez tohohle základního kamene si můžeme hrát na stavitele horem dolem, ale v prachách se topit nebudeme.
Taky jsem si připomněla, že jsem trochu začala kálet na určitý šikovný návyky (který už mi ale tolikrát pomohly) právě kolem peněz, což je škoda, ale ty zásadní věci jsem si nechala. Určitě by to ale potřebovalo trochu oprášit a zjistit, jak těch pár stovek, co mi běžně zbydou, trochu víc protočit. A jak inteligentně využít toho, když dostanu nějaký bonusový peníze. Kam by skutečně měly směřovat? Ačkoliv z logiky se to zdá jasný, já mám dojem, že tohle furt nemám domáknutý a tím si neuvěřitelně brzdím cokoliv dalšího...
A to nejdůležitější, za což děkuji Jankovi a taky Lukymu, se kterým jsem strávila zpáteční jízdu první třídou, a cítila se tam fakt skvěle, opečovaná a vážená (to mi bylo moc příjemný), a taky jsem zjistila, jak velký je Luky tvůrce, a že mít nápad, který nerealizuju, je jako nápad, který není. A já si uvědomila, že ty věci nám přichází a tak máme opravdu hlubokou lidskou povinnost to předávat dál. Kdyby něco vyššího nevěřilo tomu, že my jsme ti praví, proč by se ty nápady zrodily uprostřed naší hlavy?
Já nechci dál mít JEN nápady. Já chci mít čím dál tím víc těch věcí, které vidět budou. A protože jsem hvězda, jde mi i o to, aby bylo vidět, že je dělám já...
A tak se jdu vyspat, protože zítra budu dělat něco hodně viditelného, v čem sice budu neviditelná, ale i to je potřeba. Dělat věci, který jsou na té naší cestě. Věci, které nás zdokonalují, dávají nám další příležitosti a brousí náš diamant. Alespoň myslím...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)