Co je skutečně to nejdůležitější? To nejdůležitější na celém světě? V lidském životě? V životě, za který se nemusíme stydět?
V tuhle chvíli, kdy si pouštím soundtrack z Frozen, a jsem zase dojatá, zasažená uvnitř svý ženský duše, na rovině nejniternějšího já, vnímám jako to nejdůležitější možnost být sama sebou...
Copak může být něco horšího, než nemoci projevit sebe sama a svou jedinečnost? Dostat přímo zakaz používat dar, který jsem dostala a stávám se díky němu skutečně unikátní na plný čáře? A tím, jak nemohu objevovat sebe sama a své možnosti, nemám tak příležitost pochopit sebe, rozvíjet se a vytvářet štěstí právě díky kultivaci svého daru?
Je něco skutečně víc smutného než říct vlastnímu dítěti, že nemůže být tím kým je, ale musí být tím, kým ho chceme mít? Že tak, jak je, je špatně?
Co by tedy jinak bylo smyslem života, než jeho naplňování den za dnem námi samými? A všichni se to musíme naučit!
Úkolem nás rodičů je, mimo jiné, ukázat dětem, že jejich jedinečnost, jejich osoba je dokonalá tak, jak je - i se svými "nedostatky". S něčím co nechápeme, co možná nechápou ani ony samy. Že jejich úkolem není nic jiného (a menšího) než naplno projevit samy sebe v celé své (ne)dokonalosti! A to ne v závorce je tam opravdu jen jako formalita. Protože se domnívám, že pokud se projevujeme nejvíc pravdivě, jak jsme schopni, jsme vždy dokonalí!
Úkolem nás samých je pěstovat, rozvíjet a kultivovat sami sebe. Objevit sami sebe, svou jedinečnost a tu naplno projevovat jak jen to jde s ohledem na dokonalost projevu ostatních. To je ta nejvyšší meta...
A ta by nám měla být vždy i umožněna. Protože co se stane, když nemůžeme být sami sebou? Když nemůžeme naplnit pohár svého štěstí a radosti z cesty, která nám byla dána a na kterou jsme se měli neohroženě vydat? Z neštěstí se stane zloba, ze zloby vztek, ze vzteku (sebe)ničení. A máme-li ještě kousek srdce, musíme odejít...
Ale co kdybychom odcházet nemuseli? Co kdyby místo toho záseku, místo strachu, přišla láska. Láska k sobě. Láska k druhým. Láska k úžasné možnosti, kterou nám život seslal...
Bylo by skvělé, kdyby žádná žena nemusela nikdy skrývat to, kým skutečně je.
Kdyby žádná žena nemusela zocelovat své srdce.
Kdyby žádná žena nemusela ničit sebe samu ve své podstatě.
Kéž by už nikdy nikdo nemusel mít ledové srdce...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)