Dnes byl návštěvní den. S Edit jsme se naposled viděly, nechci být teď škarohlíd, ale možná to ty 2 roky budou. Stále jsem to odkládala, ale teď už to nešlo. Za 14 dní odjíždí na hoooodně dlouho do Bruselu.
Cítím se příjemně, ale nějak nemám chuť o tomhle psát ;-) Vlastně teď moc nemám chuť psát vůbec (ne, zatím neproklínám tenhle pitomej nápad, jen si zas říkám, zda jsem to nepřepískla).
Takže jen pár postřehů:
- co udělá pár barev duhy a nádraží vypadá jako výstavní kousek (v noci jsem si toho tenkrát nevšimla, ale bus na Smícháči je fakt krásnej)
- Meet Factory stále mou nohou nedotčena - ale ty napíchnutý auta jsem už konečně viděla
- Barrandov vypadá v tyhle podzimní dny vážně nádherně (jen škoda, že to tam nechali zchátrat)
- kukuřičný těstoviny chutnají skvěle, k nerozeznání, hmmm
- v Tescomě mají nějaký must have vykrajovátka na sušenky (no jo, matky pekařky jsou v sedmém nebi)
- věta, která E držela poslední rok nad vodou, je ta, která i mne vždy nakopla a kterou jsem jí kdysi kdysi řekla: "Jediná pomocná ruka je ta na konci našeho ramene."
- nedostatek času na vlastní život je prostě jen jedna ze součástí našeho rozhodnutí být matkou, ale časem se to fakt zlepšuje (opravdu překvapivě!)
- moje afirmace pro štítnou žlázu má další uplatnění - YES (ani jsem netušila, kolik má E nápadů, které nemůže uskutečňovat! Lidi jsou samé překvapení)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)