Dneska jsem zas trochu laškovala s představou, že bych opět mohla začít WOL: Přiznám se - nechala jsem se jen nekontrolavěn strhnout, když jsem upravovala nějaké starší týdny, které stále čekají na nahrání do alba na webu.
Byla to jen chvilková myšlenka. Nic vážného.
Nicméně... přišel úplně jiný postřeh.
Stále na sebe tlačím na výsledky. Aby bylo za mnou něco vidět, abych vytvářela, produkovala něco svého atd. VIDITELNÉHO. Jako kdyby mi to snad mělo zajistit něco, čím se můj život naplní. Konečně! Nějak je mi furt málo kariéra matky. Protože to je to jediný, co jsem opravdu viditelně vyprodukovala v posledních letech....
Jenže se děje něco úplně jiného. S vnějším mi stále uniká vnitřní. Uniká mi to, na co si stěžuju, že taky nemám čas, ale přesto není chvilka, kdy bych nevymýšlela jak si ten čas ještě zkrátit. Čas jen tak, kdy prostě jen přemýšlím o věcech v sobě. O tom, kde jsem a kam směřuju. O tom, co se změnilo a co je ještě potřeba změnit. A následně hlavně vymyslet i jak začít...
Všem říkám: "Začni u sebe!", ale přitom to sama beru za špatný konec.
Asi jako bych se bála, že když se teď budu nějaký čas věnovat sobě, vnitřní revizi, že i tak mi něco uteče. Jenže tak to bude vždycky. A tím jsem zase v tom stejném jako, že si nemohu jít lehnout, když musím něco dodělat, přestože jsem unavená.
Nakonec to, co si myslíme, že máme nejmíň dělat, co nejvíc odsouváme, je přesně to, co nás zachrání, co udělat musíme pro naši vlastní záchranu. Takže mám na výběr: buď mi bude vše utíkat, protože si myslím, že mi to uteče, anebo to vědomě nechám být, abych byla připravená na okamžik, kdy přijde něco mega, co by mi rozhodně utéct nemělo...
Musím tohle zastavit a začít s tím, do čeho se mi možná dost nechce, ale je to potřeba. Ne jen v útržcích a nějakých slabých chvilkách, ale skutečně cíleně.
Legrační je, že i přišla taková "technická" - jak to příště víc vošéfovat, aby se mi to jednak líp dělalo - přehled fotek, počet, ale taky jak to zpracovávat, aby to nedopadlo takhle. Ale i tak není nic jistý. A představa, že to dopadne jako teď, mě vlastně VŮBEC neláká. Protože se dostanu zas do toho stejného kolotoče. A to fakt nechci. Už ne!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)