Sebeláska. Fuj, ty sobče! A přitom nám nevadí, když naše děti jsou sobecké ve svém CHCI. Ve svém pláči, ve své žádosti.
Pak nám najednou hrábne, a je to špatně. Najednou jsou tu všichni ti přechytralí dospělí a musíme se dělit, bez ohledu na to, jestli skutečně chceme, bez ohledu na to, jak se při tom cítíme, ale víme, že jsme dost ošklivé holčičky a kluci, že se podělit nechceme. Jo a kdybyste to nevěděli, tak nás navíc nebudou mít ostatní rádi (hlavně ti, co nás chtěli využívat!). A tak nám pak přijde vlastně špatné chtít i něco pro sebe. Natož se mít rádi. Sami sebe? Nestydové!
Nechci teď mluvit za muže, i když si nemyslím, že by všichni byli OK s tím, že si jsou schopní vždy a za všech okolností říct o to, co chtějí způsobem, který bude jasný a neohrožující. Ale sama za sebe, jako ženu, musím říct, že je tohle jeden z nejničivějších programů, kterým nás naši rodiče infikovali.
Ano, je to virus! Tohle není funkční program. Copak se cítíte skvěle, když všem jen dáváte a nikdy nedáte sobě? Nebo nezačnete nejdřív u sebe a pak pokračujete k ostatním? Joooo, cítíte se báječně a váš život je plný hojnosti... anebo si po večerech vzdycháte, jak vás nikdo neocení a nedocení? Sebeobětujete se, a jste nešťastní jak málo dostáváte za svou námahu zpět. A tak v chorobném cyklení dáváte víc. Víc si odříkáte, víc okrádáte sebe a víc trpíte uvnitř vaší duše!
Tenhle prográmek fakt neduplikujte. Pak máte totiž pocit nedostatku. Pocit, že furt někde něco musíte hledat: v činnostech, věcech, lidech. Je to opravdu jejich úkol?
Přestože víme, že tenhle model nefunguje, bojíme se antiviru. Sebeláska!? Děláte si srandu? Legálně navádíte lidi k sobectví? Kam ten svět spěje?
Víte kam spěje? Tam, kam ho dovedli lidi, kteří se nemají rádi!
A já říkám: děkuji, nechci! Nejsem moc dietní typ. Už to vím.
Chci zažívat obžerství sobectví = sobě-ství!
Chci být nejlepší kámoška sama sebe!
Buďte taky!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)