Někdy si říkám PROČ? Proč to lidi prostě jen neudělaj a odpustí si hloupé pindy.
Ne, vážně nejsem ten typ, co by lidem něco nutil, vnucoval jim svoje myšlenky a chtěl po nich, aby je bezmezně a za všech okolností kvitovali. S dětma jsem se naučila tohle chápat ještě víc, než jsem to měla nastavené, ale jestli něco opravdu posouvá tyhle hranice, to vnímání vůči odlišnému názoru, tak je to právě péče o "naší" fanpage.
Není týden, kdy bych nedostala čočku. Ovšem v tom nejlepším smyslu slova.
První "kritiky" jsem si brala hodně osobně, přece jen, když něco připravujete, hledáte, překládáte, brouzdáte sítí po tom nej obrázku, je to jak miminka - každý ten post. Máte dojem, že musí být dokonalá (legrační takhle to napsat!), ale postupem času se hrany obrušují, a já a moje práce jsou dvojí. Některé věci neřeším anebo řeším stylem hrubý pytel hrubá záplata, ale ve vší pentličkové slušnosti.
Uvědomuju si totiž víc a víc, každým komentářem (čím pochybovačnějším, tím lepším), jak to není o nich, o jejich odporu vůči něčemu (respektive, je to i o nich, ale z úplně jiné strany!), ale o mě a o tom, JAK SI TO BERU. A všímám si, že i tady se to postupně uhlazuje... a čím víc mám pocit, že se mne něco dotýká, tím víc se ptám a zkoumám, co za tím je. A chodí mi docela slušný odpovědi...
Ale dnes jsem se jen zasmála. Tohle nemá smysl. Někdy mám pocit, že lidi spíš potřebují napsat něco, co CHTĚJÍ udělat, aby to jednoduše bylo vidět, jinak by totiž bylo jejich počínání totálně neviditelné. V takových chvílích fakt nevím, zda jim odpovídat, skrývat je, nebo je nechat jejich osudu. Jo, C je správně.
A tak jsem se jen pousmála a byla vtipná až za roh. No, dobře, to si moc fandím. Byla jsem trochu přidrzle vtipná. V rámci rámce...
P.S.: A teď jen tak pod čarou. Stačila by jen ta první věta. Pravda je taková, že taky víc kecám o tom, co udělám, než že to dělám. Tak doufám, že pani tohle dotáhla do konce, jako já tenhle post...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)