...a užít si víkend trochu líně.
I když jsem si říkala, co všechno zas udělám. Neudělala. No a co. Tak máknu přes týden.
Venku se v posledních dnech vylouplo tak dokonalý jaro, že ani dnešní ranní déšť ho neohrozil. Odpoledne bylo na zahradě. Hrabalo se listí, sázely se (konečně!) cibulky a byla pohoda.
Vzpomněla jsem si, jak jsme vždycky o víkendu zahradničily s mamkou.
I když jsem městská holka, tohle sázení, pletí a všechno kolem hlíny, mě neuvěřitelně bavilo a stále baví.
Jako malou mě samozřejmě nejvíc bralo užívat si to - být na zahradě, občas něco pomoct zalít a hlavně dlabat jahody a rybíz a v létě se v polostínu válet na kostkovaný dece.
Nejšílenější byla pomoc na podzim s listím a na jaře s pletím a přípravou záhonů. Nebavilo mě sedět na bobku a trhat ty titěrný rostlinky. S hrabáním listí to bylo podobný. Po pár metrech mi to přišlo nekonečný a já chtěla radši blbnout.
Ale pak se to postupně obrátilo.
Čím větší jsem byla, tím častěji jsem vyrážela na zahradu sama. Kdo ví, kdy mi došlo, jak se mi při tom všem hrabání listí, zametání nebo jarním sázení, vyčistí mozek a příjemně unaví tělo? Že je to vlastně relax a že mi to úžasně pomáhá?
Já to brala jako součást procesu: když tam chceš pobývat, musíš si to tam připravit!
Přišly roky, kdy jsem chodila jen uklízet a na umyté lavičce nakonec přistála úplně cizí zadnice a byla ještě tak drzá, že sčesala půlku záhonků s jahodama. Mýma jahodama! To byla brutální nespravedlnost. Byly roky, kdy jsem tyhle úklidy dělala z povinnosti a taky proto, že o zahradu pečujeme my a já nechtěla z okna koukat na neupravený záhony.
Vysadila jsem si před oknem postupně kytky, aby to léto bylo útěšnější i bez jahod. (No, ty jahody postupně odešly, protože mne nebavilo je pro druhý pěstovat a sama utřít nos).
Poslední roky jdu ve stopách mamky.
Snažím se děti vytáhnout na zahradu - nejen pracovně, ale i to je potřeba. Mám pocit, že je ty "nutné" práce baví ještě míň než mě. Buď utečou k sousedovi nebo se po chvíli šmrdolení s hrabičkama začnou bavit něčím úplně jiným.
Čert to vem.
Ruce od hlíny jsou pořád stejně černý.
A když po zimě odhrábnete z hlíny starý listí, voní taky pořád stejně - vlhce a syrově.
Záhonky stále pokrývá zbytek fialového koberce fialek a pokvete první narcis.
Tohle mě prostě baví!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)