Ne že bych na pečení zanevřela, jen to poslední roky nebylo jako kdysi.
Když mi během střední došlo, že je to moje láska, že mne neuvěřitelně baví dělat různé koláče, dorty a těšit se z toho, když se to povede, voní a chutná, zařadila jsem to mezi svoje odpočinkové aktivity, které mě těší a vždy znovu nakopnou.
Když byly děti malé, pekla jsem pravidelně každý týden, tak jak jsem to znala z dob, kdy jsem byla malá já. Nepamatuji sobotu, kdy bych se ráno vzbudila a při příchodu do obýváku neležel na jídelním stole čerstvý voňavý koláč nebo bábovka. Měla jsem svoje favority, na které jsem se těšívala, ale byla jsem vděčná za cokoliv sladkého doma dělaného a s chutí se do toho při Studiu kamarád pustila.
Tak nějak jsem si myslela, že tohle bude děti bavit taky, ale ty to vůbec nezajímalo. Vzaly si většinou 1-2 kousky a pak zůstal celý plech ke spotřebě. Většinou se o to postaral mužský, ale mě to pak nějak přestalo bavit.
Možná byly moc malý. Možná prostě mají jiné nároky a chutě a je potřeba trochu oživit styl pečení. A zdá se, že ten čas přišel teď.
V týdnu jsem vyzkoušela modifikovat jeden ultra jednoduchý recept na špaldové sušenky »»»
Polovinu másla jsem nahradila zakysankou, čím samozřejmě vznikl úplně jiný recept, co se týče chuti dost zajímavý, ale ouha, nevychytala jsem vyhřátí trouby ani délku pečení. Nicméně i připečené dětem neskutečně chutnaly - natolik, že je chtěly ke svačině.
Fíha, spadla mi čelist, moje pekařská duše se zatetelila a čula příležitost.
Jak se říká - kuj železo dokud je žhavý, a tak jsem hned následující den udělala 2 inovace. Jedno těsto s karobem a druhé s vlašákama. Oboje fenomenální, každé zcela s jiným výsledkem. Oboje potřebuje doladit, takže zatím žádné recepty ani fotky nečekejte, ale ještě tak 2-3 várky a bude to dokonalost sama.
Nejlepší je, že už mne berou nápady, co s tím dál. Jaké by to ještě sneslo příchutě a jak to nakombinovat a péct, aby to vyšlo. Cítím, jak zase ožívám.
Pečení miluju. Tvoření a vymýšlení, práce rukama při které se kreativně vyřádím. Jen mouka, máslo a zakysanka a já se tetelím jak před lety.
Tahle reakce dětí byla jak ozdravná injekce na mojí zapomenutou vášeň. Díky.
Díky sobě, že jsem to nevzdala, že jsem to tu a tam zkusila.
Díky času, že vše mění - chutě, potřeby, přístup.
Díky dětem, pro který s láskou vymyslím další varianty a budu sledovat, která je víc nadchne.
A co vy, máte také nějaký "odložený" koníček, ke kterému byste se mohli vrátit?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)