Po měsíci a půl jsem se zase probírala ve svých 101 cílech. Trochu mě vyděsilo, že už jsem dávno za pětinou času, ale rozhodně se nemohu pochlubit takovým množstvím splněných úkolů. Zásadní chybu vidím v tom, že to mám jen tady na blogu...
Dobře, tak co s tím? Znovu jsem začala luštit sudoku, to je pro mě relax podobný jako pro jiné luštění křížovek. Snažím se ve vlnách číst, ale hlavně (a konečně!) pořádně jedu v tom plánu zhubnout. No jo, mám na to zvláštní blog >>>
Mandaly mne mrzí, že to prostě nešlo (ne teď) a nějak mi nejde na rozum, jak jsem to před těmi 3 lety zvládla. Byla jsem snad superžena? Eeee? A to jsem do toho ještě jela výzvu na dřepy a kliky a začínala novou práci po mateřský. Neee, už mlčím, tohle fakt bolí...
Beru to, jak to je. Nemůže být všechno hned. Rychle vzplanu, ale udržovat potom oheň, aby hořel a splnil svůj účel, s tím někdy pokulhávám. Ale i to k tomu právě teď patří. A možná vůbec. Možná se mám konečně probrat a nesnažit se ukousnout velký sousta. Nejde, tak nejde. Má to být hlavně radost.
Nezapomínej, proč to celé vzniklo. Ne jako soutěž, ale jako inspirace. Jako cesta, jak se dostat zase sama k sobě, jak se zas probudit do svýho vlastního života. Nakonec splnění všech bodů bude v podstatě vedlejší bonus a když se to podaří komplet, jen dobře.
To hlavní je ale úplně jinde.
Super je, že jsem vůbec něco takového napsala a že opět usiluju o něco konkrétního, o něco, co mě baví. Možná kostrbatě, možná ne vždy dost odhodlaně, ale ten seznam tady je a něco ve mně chce, aby se ty položky škrtly. Když se tak stane 30. 5. 2019, bude to megakrutopřísný. Pokud škrtnu jen polovinu, hlavu si za to neutrhnu, bude to úžasný i tak.
Ale dát to... Dát to by bylo prostě hustý.
Protože prostě bylo. Tečka.
A rozhodně stojí za to zkusit to!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)