To jsem vždycky obdivovala.
Jeden z mých snů je hodit batoh na záda a někam vyrazit - jen tak, bez plánu, s omezeným rozpočtem, s tím, co cesta přinese. Můj hotel bude příroda a já zažiju něco úžasného. S důrazem právě na ten prožitek.
Ale znám svý limity
Jediný jazyk, který umím, je rodný a ten rozhodně není světový. Taky mi chybí potřebná odvaha to fakt udělat. Jooo, sen je bezpečná zóna, kde vypadá všechno růžově a nemůže se to pokazit. V posledních letech jsem si své alibi "pojistila" závazky v podobě svých dvou ratolestí a to je v mý hlavě stopka. Konečná.Věci by se musely dít úplně jinak, abych já sama vyrazila jen tak někam do ciziny na mega tůru. V sobě vím, že nejsem ten typ, co by to podnikl na vlastní triko.
Na den do Srbska?
Jasně! Vezmu to vlakem a přes cukrárnu po červený zpátky k vlaku.
To je asi největší dobrodružství, kterého se na sobě mohu dopustit.
Ne, netrápí mne to.
Můj život má pro mě právě teď nachystaný úplně jiný úkoly.
Ale všichni, kteří tyhle limity nemají nebo mají koule je posouvat, mají můj neskutečný obdiv a podporu. Bude si číst jejich cestovatelské deníky a prohlížet fotky z krajin, kam se těžko podívám. Budu přitom snít a představovat si, že to prožívám také. V teple domova a v objetí svých dětí...
S díky za tu inspiraci a šťastnou cestu, Pavli >>>
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)