Vrátila se mi z Holčičí noci zaujatá zapékacími korálky. Taková blbost, říkala jsem si před lety, když to u nás začalo. Proč bych skládala skládačku a pak to zapekla? Co pak s tím? Po čase budu mít doma bambilion obrázků a žádné korálky. Takže se zase koupí nové (dobře to vymysleli, zloduši) a tak pořád dokolečka, dokud doma nebude přes samý obrázky k hnutí. Jako bychom si domácnost nekomplikovali čímkoliv jiným.
Mám radši věci, hračky, cokoliv, co se dá používat opakovaně a přesto při tom zažívat stále stejné dobrodružství, třeba jako lego nebo deskovky. Nicméně její nadšení mě přesvědčilo, že bych to mohla pořídit. Byla tak neodbytná s dotazem, kdy zajdeme do IKEA pro ty korálky a jestli vím, kde je a jak se tam dostaneme a tak, že jsem dnes v podvečer řekla, že tam zajedem hned.
Její nadšení se dalo krájet. Oblečená byla tak rychle jako kdysi, když jsme ještě chodily do školky. Vyrazily jsme na metro a jely na Čerňák. Autobus jsme rovnou vzdaly, protože se tam prostě nevyznám, kde to staví, a taky mi přišlo mnohem zajímavější a zábavnější vzít to pěšky, když je to vesměs za rohem a venku je nádherné jarní počasí.
No, trochu jsme se zamotaly.
Nevím proč, ale nějakou záhadou jsem si myslela, že můžeme projít skrz Centrum Černý most a vyjdeme tak nějak na půl cesty k IKEE. Po půlhodině marného bloudění sem a tam od východu k východu a hledání toho "správného" (což není ten s označením nouzový), který nebude obehnaný zdí nebo nebude jen pro auta, jsem musela uznat, že tudy cesta nevede a že se musíme vrátit.
S tisícem jarních kilometrů v nohách se druhorozená zděsila a vhrkly jí slzy do očí. "Neboj, nejdeme domů, jen nemůžeme tudy, já jsem to celé popletla a chodily jsme tu úplně zbytečně. Musíme vylézt a vzít to okolo!"
Nadšeně se rozeběhla a během chvíle jsme obcházely nákupní centrum a zamířily do ticha rozkvetlého sídliště. Tady to nevypadá tak hrozně, pomyslela jsem si. A taky je tu docela dost klid... Zlepšilo mi to náladu a při pohledu na poskakující dceru mě i přešly obavy, že jsem jí totálně znechutila a vyčerpala. Po chvíli jsme zahlídly XXL Lutz a když se rozestoupily stromy, zazářil přímo před námi (skoro na dosah ruky) v modrém pruhu žlutý nápis IKEA. Stačilo jen projít pěšinkou a byly jsme u vchodu.
Nakonec se z nákupu korálků a osušek, které si tam jezdím koupit asi půl roku, vyklubal nákup za tisícovku. Uf. Vzaly jsme úžasné jednoduché prostírání ORDENTLIG, protože ta divočina s Tomem a Jerrym na stole mne drásá, bezvadné puzzle s futuristickým obrázkem, korálky rovnou dvoje (syté a pastelové provedení) a objevily jsme - tedy, mladá dáma objevila, úplně stejnou konvičku se sítkem, kterou před čtvrt rokem omylem rozbila. Tak jsme jí taky vzaly a měly bezva překvapení pro babičku.
Zmákly jsme to celé za 30 minut i se zablouděním v horním patře. Fíha, hlavně že jsme nejdřív 40 minut běhaly po Čerňáku a hledaly cestu tam, kde asi nikdy žádná nebyla.
Domů jsme jely natěšené, až si budeme (ano, já taky) skládat korálky. A jak jsme tak seděly v metru směr centrum, ztichlé a zklidněné po vší té akci, došlo mi, jak si tou představou cesty komplikujeme celý život.
Chceme někam dojít, máme jasný cíl a také máme někdy pocit, že víme, kudy máme jít. A když se tou cestou vydáme, ztratíme právě na té představě určité cesty spoustu času. Hledáme a běháme sem a tam, roste v nás rozladění a únava z toho všeho a přesvědčujeme se, že tady přece musíme projít. Nebo tudy, nebo třeba tudy. Ale přitom jen bloudíme dokolečka a i když začínáme tušit, že tudy to nepůjde, pro jistotu koukneme ještě tady a tuhle...
Nakonec se ucabrtaní vrátíme na začátek, na rozcestník, abychom se vydali cestou nejistou. Jen s představou směru, kterým máme jít, ale zcela oproštěni od formy, jak cesta vede. Pak se najednou stává samotná cesta neskutečným zážitkem, obohacením, zdrojem inspirace a radosti. A cíl je jen třešničkou na dortu. Přichází ve chvíli největšího vychutnávání si cesty, trochu překvapivě, lehce a nekomplikovaně...
Kéž by nám to takhle rychle docházelo během života, když bloudíme na jistých cestách za svými cíli...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)