022: Ne, děkuji, tohle nedělám

Člověk má občas tendenci podléhat tomu, že věci jsou definitivní. Když se něčím prokoušeme, probereme to ze všech stran a máme pocit, že je to jasné, zaujmeme stanovisko a dojdeme k nějakému řešení.
Tím je hotovo. Vyřízeno.

U některých věcí to tak možná funguje, i když teď marně pátrám v myšlenkách, které by to mohly být, a kromě fyzikálních zákonů mne nic nenapadá. Nevadí, je totiž ještě spousta věcí, které jsou jen zdánlivě jasné a definitivní.

Je to jako když ochutnáte nějaké jídlo v šesti letech a nechutná vám. Výsledkem je "Nejím játra!" To je můj případ. Můžete to brát jako konečný stav a mít to tak, anebo je ochutnáte později, abyste zase zjistili, že... vám stále nechutnají, protože vám vadí ten smrad vůně, textura a vlastně všechno.
Ochutnáte je na střední (kdyby náhodou) a ... Ne, já játra opravdu jíst nebudu!
OK. V pořádku.

Pak je tu ovšem můj příběh s avokádem, které jsem po 10 letech rehabilitovala. A tak přesto, že moje první zkušenost s avokádem byla blízká zážitku předchozímu "No fuj, to je divný. Jak to může někdo jíst?", dnes si krájím plátky avokáda na žitný chléb a jím to - jen tak. A je to lahoda, vážně.

Dnes jsem znovu odmítla jednu práci, protože prostě "Tohle nedělám." Respektive si v sobě myslím, že to není práce pro mě. Přestože nemám prostor přijmout další projekt, takže bych to mohla nechat být a neřešit to, začala jsem o tom přemýšlet...

Kdy naposledy jsem si udělala revizi toho, co chci dělat? Kdy naposledy jsem si opravdu ujasnila, co je a co není pro mě zajímavé a kam chci směřovat? Co když dnešní nabídky posuzuju podle mustru starého několik let, protože játra a avokádo jsou přece fuj a nikdo to nemůže jíst.

Jenže jak zjistím, že zrovna tohle je avokádo a ne játra? Dokud si nepřiznám, že jsem se chutě mění a neochutnám to - zpočátku třeba bezpečně, tak jako já, kdy jsem si avokádo rozmixovala do smoothie. Úplně stejně bych možná měla "ochutnat" nabídky, které se ke mne dostávají a neodmítat je jen proto, že "Tohle prostě nedělám."

Co když bych to teď dělat chtěla? Nebo jak jsem si jistá = vím, že ne?
Vždyť nemusím nabídku hned přijmout. Ale proč třeba alespoň nezjistit další informace? Pídit se po detailech. Kdepak, já nechci vědět víc. Zkrátka řeknu "Ne, děkuji, mám plnou kapacitu" a tím je to vyřízené.

Možná by to tak nemělo být...