5. dubna 2017

005: 4:59, můj oblíbený čas

4:59, můj oblíbený čas

Ano, minuta před pátou hodinou ranní. Ideální čas pro vzbuzení a využití toho božanského klidu v celém bytě a vlastně i domě a v tu chvíli snad i celém světě, pro vlastní potřebu.

Za minutu pět je poslední týdny oblíbený čas pro mé probuzení. Nevím jak to dělám, ale tělo se vzbudí samo. Natěšený jak malý děcko, že spolu a jen spolu budeme tu hodinu a půl.
S takovou vnitřní radostí pro sebe lze jen těžko zaspat.

A co dělám? Většinou pročítám články na netu nebo časopis či knihu, luštím sudoku nebo jako teď - píšu projekt 365 (což je úplně nejvíc!).

Nikdy bych nevěřila, jak tohle ranní samovstávání budu milovat. Já, sova! Ale člověk míní a Bůh člověk mění. Evidentně si ten "nedostatek" času a klid na vlastní věci vyřešilo tělo po svém. A já to konečně pochopila a přestala po ránu běsně dodělávat to, co jsem nestihla přes den a začala si to užívat pro sebe. Jen pro sebe a to jde pak samo...

Vlastně se jen přesunulo to, co jsem dříve dělala večer.
Když jsem ještě byla bez dětí, večery patřily tomu mýmu - fotky, blog, web, koncerty, kurzy, filmy, spousta knížek a výpisků z nich a různá setkání s přáteli. Prostě ŽIVOT.

Když jsem se po mateřský vrátila do práce, něco ve mě chtělo tyhle večery obnovit - znala jsem to tak a vůbec mi nedocházelo, že to úplně nefunguje. Jednak asi proto, že jsem si z toho udělala pracovní večery a jednak byl celý problém v tom načasování. Ale než mi to došlo(!), nechala jsem se tím dvakrát skoro zničit. Vyčerpaná až na dno.

Všechno dospat, vykašlat se na nedodělaný (to bylo nejtěžší) a snažit se alespoň jednu část dne konečně nemyslet na práci...
OK a pak to přišlo zas.
Jenže jednou je to nevědomost, podruhé pro poučení a potřetí? To jsem si řekla, že už by byla blbost! Totální demence.
A ta se nekoná. Naštěstí.

Ale nic z toho nepřišlo samo
Třeba tohle poslední uvědomění s rány pro sebe je docela čerstvá záležitost. Poslední kapkou totiž byla knížka, kterou jsem zahlédla v knihovně - Zázračné ráno od Jeffa Sanderse. Ještě čeká na přečtení, ale její inspirace rána pro sebe mne provází už teď.

A co vaše rána? Spíte nebo si je užíváte jinak?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)