10. října 2014

Třistapětašedesát 029

Škrtám položky. Na dnešek jsem si připravila seznam, abych měla jistotu, že ty skutečně důležité věci nezapomenu. A už mám tři odškrtnuté. Bylo jich dohromady 6 a chtěla jsem je stihnout do oběda. Nicméně jsem také bláznivě počítala, že vstanu klasicky po šestý. Nakonec jsem oba budíky típla a spala skoro do osmi. A vůbec to nevadilo. Odpočatá, umytá a najedená jsem se pustila do práce. Plán mám, teď se ho jen držet a pokud bude ve dvě hotovo, mohu být na sebe víc než jen hrdá. Což potěší!

Podzimní hroznění. Víno miluju. Myslím plody. Nápoj ok, ale ne tolik. Na podzim, v tu nejpříhodnější dobu, mne berou vinné chutě. Hrozno stojí pár korun, vlastně jednotlivé řetězce se předhánějí, kdo bude mít které kdy levnější. Můj ideál je tmavé, ale ne to temně, jen takové růžové. Jeho chuť je fenomenální. Jím to na tuny. Minimálně na kila. Zbožňuju jak v puse křoupnou šťavnaté kuličky a vylijí sladkou oázu barevných tónů chutí na jazyku, a občas ji naruší trpká esence jadérek. Ach hrozno... k snídani, ke svačině, místo oběda, furt... Úžasné období ten podzim...

Volby. Dnes to odvolíme. Ale je to síla. Hodinu nám trvalo, než jsme se zorientovaly v těch lejstrech. Když jsem rozevřela letošní volební "plachty", takhle nějak si představuju, když se rozevřelo Rudý Právo. Nikdy jsem ho nečetla, ale ... Hodinu jsme se v tom přehrabovaly a vybíraly a zaškrtávaly políčka. Neřeším zda to bude k čemu, ale rozhodně jsme se s mamkou shodly, že kdo jiný by měl volit ženy než ženy a tak jsme prostě udělaly takovou proženskou kandidátku. Hih. Snad minimálně naštveme.

Mírně mimo. Jakoby zmatená, odtržená. Nevím přesně jak to popsat. Přestože jsou chvíle, kdy se dokonale soustředím a moje práce někam směřuje, ty propady v mezičasech jsou trochu dezorientující. Je to takový podivný stav, nutkání unikat. Nevím proč, nevím kam. Jen cítím, jako bych se tím chtěla vypnout před něčím. Ale nejde to - na žádnou stranu. Zítra brzy ráno jedu do Brna a nějak teď nevím. Pochybuju, zda je to dobrý nápad a současně se netěším i těším. Vím, že mám hafec práce, ale toužím být na semináři. A k tomu všemu tyhle podivný stavy duše. Kdy to přestane?
A přestane???


Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)