16. října 2014

Třistapětašedesát 035

Deštivé ráno. Stejně jako už včera.
Jdeme jen do školky. Ulice jsou tichý - nejen kvůli dešti. Jdeme dost brzo, v porovnání s posledními dny a týdny. A prší fakt festovně. Barunka odmítla pláštěnku a vzala si jen bundu s kapuckou, ale v holínkách s chutí brázdí kdejakou louži. Senza. Po dlouhý době do školky fakt nespěcháme a mám pocit, že o moc dýl nám to netrvalo a bylo to úžasný. Takové ráno člověku otevře úplně jiný den.
Jak to udělat, aby se to opakovalo?

Prostě zmizely. PC si žije vlastním životem. Nic nového pod sluncem. Není to zcela fér! Něco se mi stalo s plochou. Zmizely některé soubory a aplikace, které tam byly. Některé znamená ty, které potřebuju a používám. Prostě nejsou! Nevím proč, nevím jak, ale mohlo mne to napadnout, když to od rána blblo. Nu, dobrá tedy... Po nějakém zmateném proklikávání, kdy mi v žilách postupně pěnila krev a stres útočil v totální přesilovce, jsem našla zbytek plochy, který jsem považovala za nenávratně zmizelý, "přestěhovaný" do stažených souborů.
Ještě víc nevím proč a jak, ale hlavní je, že vše je stále a pořád dostupné v mém PC... Uf.

Trochu ve stresu. Vypadalo to nadějně, ale zas se to zvrtlo. Ten můj věčný boj s časem. Některé věci vypadají mnohem víc hotové, než skutečně jsou a pak to nějak nevychází. Ale dodělat se musí. Musí! A zrovna dnes bych neměla jít spát až zítra. To není dobrý nápad. Je to vlastně totálně pitomý nápad, když se máme fotit a budu cestovat. Musím taky spát, odpočinout si. Ale musím to dodělat, musí to být hotové...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)