Spala jsem jen dvě hodiny. Slovy 2. Jak jinak! Jinak to už asi neumím. Vždy, když je potřeba abych byla odpočatá, tak prostě nejsem ;-) Tak nějak dodělávám spoustu věcí. A všechny "tak nějak" až v noci. Zvyk, nebo spíš zlozvyk? Po pravdě spíš to druhé - nějak jsme si s časem zatím nepotykali. Snad časem ;-)
Přes den přišly dvě skutečně zásadní únavové krize. Přežila jsem je několika mikrospánky (a marně toužila po výživném hodinovém schrupnutí v objetí nějakého úžasného muže). Poznamenalo to jen pár řádků v mých poznámkách. Jak jsem do nich koukala, fakt nedávají smysl, chich.
Vnuknul mi plán. Je dokonalý a dostane mne k mému vysněnému princi. Má jedinou chybu - ještě není ten správný čas! Ale je fakt, že mne ani jedna z těch věcí nenapadla. Těžko říct, zda je to tím, že jsem to zatím nepromýšlela, nebo jen správně načasovaný rozhovor s citlivým mužem, který má vtip a nadhled. A navíc je Hvězda - jako já. Ví s kým má tu čest. To někdy dělá zázraky, když se setkají dvě záře. Jiskry jsou osvěžující kontrast ve tmě...
Objímání. Aby mi nevyschla míza, užívám si to na max. Naobjímala jsem se do zásoby. Je fakt, že tahle zásoba není nekonečná a je zde brutální deficit, ale snažím se být vždy tady a teď a načerpat ten dojem. Nezapomenout. Procítit to objetí, lidské teplo, ten tlak přitisknutých těl, která sálají a buší v nich život. Nikdy se nezapomenu zhluboka nadechnout a vydržet ještě kousek dýl, než si myslím, že je to OK. A prochází mi to. Jsem za to vděčná. Víc než kdo tuší... Objímání je fakt fajn.
Mlčení. To je někdy, i pro lidi mýho naturelu, jediná správná odpověď. Jediná možná. Jediná možná v moment, kdy cítíte věci, které nedávají smysl a horko těžko hledáte pro jejich změť pojmenování. Proč se snažit všechno rozluštit, proč všechno pojmenovávat, když to vlastně ani nejde? Ne teď a tady. Možná dost nechcete, nebo nemusíte. Ticho je přece taky odpověď. Někdy...
Když nevíte, je mlčení vlastně nejlepší odpovědí. Nebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)