14. října 2014

Třistapětašedesát 033

Proč nepíšu ranní stránky? Je mi to záhadou. Proč asi není zcela správně... ale je v tom něco víc, co teď asi nemohu dohlídnout. Přesto bych právě proto měla jít a psát. Musím uznat, že kdykoliv jsem je psala, den se jaksi vyčistil a hlava se uvolnila novým podnětům. Když jsem si dokázala najít ten čas, přinášelo to jakési osvěžení. Když jsem se věnovala těch pár chvil sobě, jako by pak vše ostatní v daném dni poskládalo samo. Možná jsem dokázala líp držet svůj záměr já sama. Možná to nebylo nic z venku, byla to jen ta chvíle, kterou jsem si plně věnovala na začátku dne. Tak kdy zas začneš, holka? Co by ti pomohlo?

Za blbost se platí. Já jsem ultra blbá a tak platím. Platím bance. Tý bance, od který už rok odcházím. Nejdřív jsem čekala, až mi dojedou dávky na děti, nějak jsem si vzala do hlavy, že by bylo komplikovaný dávat info o novém účtu. Znám úřady! Pak přišla ta neoprávněná platba z karty. Prý 90 dní. Ani po 180 dnech nemám info, přestože se banka chvástala, jaké že poskytuje megahypersupr služby.
Ano, možná poskytuje, ale není to k ničemu. Anebo nejsem ten pravý zákazník, kvůli kterému by se přetrhli... Pak přišly prázdniny, a to jsem byla líná cokoliv řešit. Banka mi mezi tím s penězi hospodařila tak vydatně, že jsem v mínusu. Ale kdo (za) to zaplatí? Já! Ale když na to mám, proč ne, že jo. Jooooo, tak se mi ta "hodina" na zrušení účtu sakra prodražuje...

Ve skluzu. Nějak jsem zas v boji s časem. Nějak zas = stále. Opět žhavím! A nevím, co skutečně (rozuměj efektivně) s tím. Jestli víc zatnout zuby a makat, nebo si dát voraz. Ani jedno mne neláká, a to už je co říct. Nakonec stejně budu muset udělat to první, maximálně snít o tom druhém a doufat, že bude líp. To je zase stav. Doufám, že je to jen tím říjnem... ;-)

Možná bych to měla nechat být, ale napadlo mne: Jak se pozná, že se plní sen?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)