19. října 2014

Třistapětašedesát 038

Štrúdlení. Udělala jsem štrúdl. Je podzim, jablíčka, hrozny, ořechy a já neštrúdluju. Velká, převeliká chyba! To se musí napravit. Štrúdly totiž miluju. A moje děti taky. Nejjednodušší jsou z listovýho, ale napadá mne, že bych zas mohla udělat i tažený. Loni patřil mezi lahůdky a vděčný objekt mé fotografické úchylky. Tak nějak vyprchává, což nevím proč, ale neřeším to. I pečení je teď nějak na ústupu. Asi jsou důležitější věci! Ale ten štrúdl, ten bych rozhodně měla zopakovat. Několikrát.

Co tím chtěl básník řici? Těžko říct :-) Nejsem si zcela jistá. Taky se vám někdy stane, že dostanete zprávu a prostě nevíte? Mezi řádky je prázdno. A i když ne, nedává to smysl. Proč to mám vědět? Čím je tahle informace důležitá? Proč to vůbec psal? A proč mě? A vrchol všeho je, že začnete přemýšlet dál a rozvádět danou myšlenku a tím pádem se divíte čím dál víc a nerozumíte už vůbec ničemu.
Takže další sms, na kterou vejrám jak puk a ... Nevím, prostě nevím.

Unavená. A taky se mi nechce psát. Chce se mi spíš spát. Nemusím furt psát, že ne. I když tohle je hlavně o tom, že právě píšu. No, OK. Snad jen chci říct, že se mi rojí nápady, spousta nápadů. A taky spousta výzev pro mne a já koumám co s tím, jak s tím naložit, co z toho pro sebe využít, abych se posunula dál, abych vším více hýbala... Tak uvidíme. Stále tu mám nepokořenou výzvu ranních stránek a zápisků do deníku. Asi toho psaní je tolik, že to neumím uchopit...
Nebudu na sebe naléhat a nechám to trochu plynout...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)