Pohnula jsem se. A vůbec to nebolelo. Přesto to byl jaksi porod. Někdy věci silou nejdou a pak když dostanou prostor, pohnou se. Anebo prostě už není jiná možnost než jim konečně věnovat zaslouženou pozornost a pustit se do akce. Dnes byl po dlouhé době ten okamžik, kdy se to pohnulo a měla jsem z toho radost. Přestože ráno začínalo hrůzou na ten okamžik, překvapila jsem se.
Peníze, prachy, prašule. Asi mi z nich jednou hrábne. Zlatý směnný obchod. Nevím tedy zda bych si tím pomohla, snad bych měla co směnit, ale i tak. Proč se okolo nich svět tolik točí? Proč díky nim v lidských očích jsou třeba i slzy?
Proklouzly mezi prsty. Víkend na semináři udělal své. Poslední 3 dny dopisuju zpětně. A nějak zjišťuju, že vlastně nevím, co přesně se skutečně stalo, přestože to samozřejmě vím. Ale mám na mysli ty drobnosti, ty skutečně malé, častokrát opravdu nepatrné, okamžiky, které si zaznamenávám jen sem. Nevytratí se jen díky všímavosti a notýsku, který mám stále při sobě. Pár dní to člověk nechá jen tak plout a frnk... dny utečou a zůstanou jen povšechné dojmy. Nikdy by mne nenapadlo, že takovýhle hravý projekt mne udrží tolik v přítomnosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)