Dopoledne jsme po malých dětských peripetiích vyrazili na Náplavku, na trhy. Chodíme tam možná už dva roky. Pusou. Dneska jsme tam konečně byli poprvé i osobně. A hned ve čtyřech! Poprvé s dětma. Bylo to, no ... stačí to jednou za měsíc nebo dva!
Nakoupily jsme různý dobroty sladký i slaný, děti si vybraly mrkvového dortíka (moc dobrýho) a nezapomněly jsme na brambory.
Doma Bártík žadonil po zakázaném počítači a nevěděl co roupama, tak jsem vyrukovala s už dlouho nadhazovaným tématem - pojďme protřídit hračky, které máte v pokoji a které se beztak v 80 % případů jen povalují a přesouvají po pokoji a hlavně přilehlých místnostech = po celém bytě, a akorát nás bytostně štvou (chtělo by to mnohem jadrnější výraz, ale nebudu přece přehnaně sprostá jen kvůli troše plyše, dřeva a plastu, že jo).
Skočili jsme na auta, vysypali je na velkou převelikou hromadu a začalo třídění - rozhodování. Ze světa jsme sprovodili i dvě totálně zničený knížky a to samé se stalo s dvěma puzzle. Asi 10 aut odvážíme na "vrakoviště" a minimálně trojnásobné množství je "pro mimina". Takže to pak nějak zabalím a pošlu to těm miminům, páč ti moji velikáni už došli k poznání, že si s tím vším faaakt nehrají a ani hrát NEBUDOU. Jupí!
Ovšem s plyšákama už to tak jasný nebude. Jak Barunka dospěle rozhodla o posledních 5 autech, u kterých Bártík váhal, s plyšákama si hraje se všema. Že jako na některých sedí vrstva prachu a že ten jeden pytel je netknutej už možná celej rok (ne-li dva!) jaksi přehlédla. Zato mi začala velmi přesně a zapáleně vyjmenovávat s čím vším si hrají - což jsou přesně ti plyšáci, které jsem vůbec řešit nechtěla. Ale to se mi nepodařilo rozmluvit jí.
Nakonec to dnešní plyšákování zakončila vítězoslavně, když za mnou dorazila do kuchyně, kde jsem akorát myla nádobí, a pevným, vážným hlasem prohlásila:
"Všechny plyšáky si chci nechat!"
"Tak dobře, no..." hlesla jsem ve směsi údivu, zklamání a očekávání...
"A chce se mi ukrutně kakat!" dodala.
K tomu není co dodat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)