Proto v našem životě tolikrát postrádáme nějaký ten zázrak.
Jenže, jak už jsem kdysi psala, zázraky si vytváříme my sami. I zázrak je jen výsledek něčeho, co jsme udělali nebo dokonce i neudělali, každopádně prsty v tom máme tak jako tak.
Tak třeba vcelku nedávno jsem byla na nákupu a měli tam Metro dezert. Moc dobře vím, kdo Metro dezert rád. Tedy doufala jsem, že stále má. Vlastně v ten moment, když jsem stála v krámě a Metro dezerty se na mě smály, jsem viděla právě toho člověka a vzpomněla si, že jsme si už před dvěma měsíci říkali, že by bylo fajn se vidět. Pak jsem ale padla vyčerpáním a bylo po srandě...
Nejvyšší čas se potkat! Jasná zpráva.
Aniž bych tušila, zda a kdy to bude možné, koupila jsem právě s touhle myšlenkou zmíněnou sladkost a v duchu se těšila, kdy se asi naskytne příležitost pro předání mého malého překvapení. Nic jsem ale nevymýšlela, prostě jsem jen trochu "čarovala" a v duchu si představovala ten výraz v obličeji, až tohle vytáhnu jako "Něco pro tebe mám!"
Do týdne byla příležitost na světě!
A tak jsem dnes spláchla dvě mouchy jednou ranou. Možná tři.
Byla jsem po delší pauze opět na ART semestru a napojila po umění prahnoucí (a momentálně hodně vyprahlou) část své tvůrčí duše, díky tomu mám mimo jiné skvělé fotky do svého dalšího WOL týdne, a současně si dopřála kdysi plánované setkání, ke kterému se ne a ne najít vhodná chvilka.
Jo a ten výraz ve tváři... byl boží!
Je tak úžasný lidi opravdu hodně překvapit!
Došlo mi, jak ráda lidi překvapuju a že jsem taky moc ráda překvapována.
Hlavně, když se lidi trefí.
Díky za krásné čáry...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)