‪#012 Co když jsem se spletla

A máme tu další dávku pochybností.
V únoru je to teprve první zásilka. Nevěřím ale, že poslední...

Když se věci mění, bývá pochybnost na denním seznamu doručenek.
Občas bych si přála nebýt doma. Chtěla bych mít jednou NEDORUČENO! Pro svůj vlastní klid a bezpečí...

Jenže takhle to nefunguje.
A tak nezbývá než naplno podléhat té fázi, kdy najisto nevím, zda to, co právě teď dělám, je to pravé. To nejpravější, ze všech pravých pravostí. Protože jedna věc je, že vás něco baví, že vám to jde a dělání tý věci je pro vás hračka. Ale druhá otázka je, zda vás to posouvá dál, zda je to pro vás každodenní výzva a zda je to pro vás maximální lábuž, které se chcete oddávat téměř neptřetržitě...

Stále nějak naivně doufám, že to druhé je možné. Ano, možné!
A hlavně trvale udržitelné!
A to moje nevím je právě o té maximální lábuži...

Odložme stranou tyhle psychohry. Půjdu cestou nejmenšího odporu a položím si nemlich tu samou otázku, která mne před lety probudila do života: "Jak budeš vypadat za deset, dvacet let takovéhle práce?"

Nelze si více do očí lháti. Vím, že nic moc to chci kapku jinak. Vím, že naprosto přesně takhle, jak teď žiju a pracuju, šťastná nebudu. Tohle není úplně PŘESNĚ to, co bych chtěla dělat do konce svýho života. Přece jen, už mám třetinu za sebou a končí veškerá legrace. Tady už jde o život. O život, kterej už si nechci pos*at!

A tak vím zase kulový. No, vím maličko víc! Vím, že ani tohle není můj (do)životní dream job. Ale co když... a trajektorie myšlenek zase strmě klesá k zatím nedohlédnutému dnu. Ale jak se znám, bude tam pěkný humáč.

A víš co je nejhorší? Že víš, PROČ tohle myšlenkový monstrum začalo běsnit.... Protože má někdo jasnější plán než ty, no! Že zas vidíš, jak nepatříš do žádný přesný škatulky a zase budeš jiná (a bojíš se, jak to zase bude bolet).. Jenže víš co? Jít za svým bude tak trochu bolet vždycky. Vždycky někoho naštveš. Vždycky někdo nebude chápat. Vždycky někdo plivne a trefí se.

A co jako? Nejdůležitější je, jestli tě to baví.
Pak přece není co řešit!
No, nemám snad pravdu?