Jak jsem zase začala fotit WOL, opět mi v mysli vyvstala ta mnoha fotografy (ne)vyřčená věta: "Jak vznikají krásné a zajímavé snímky?"
A sama si odpovídám JEDNODUŠE. Tím, že si toho krásného a zajímavého všimneme.
Že máme otevřené nejen oči. Tím, že nemáme strach jak budeme vypadat až vytáhneme někde na veřejnosti foťák. Tak, že budeme sami sebou, tady a teď.
A to mi vlastně připomnělo, že přesně tohle byl ten důvod, proč jsem vloni s WOL začala. Chtěla jsem znovu vidět to, co jsem během několika let zapomněla sledovat. Mělo mi to připomenout, že krása je všude kolem, často tam, kde ji nečekáme a ona nás chce zcela jednoduše, jakýmsi naivně prostým způsobem, oslovovat.
Chtěla jsem to ZASE zažít.
Ono to totiž nakonec není jen tomhle, co pak případně může být vidět. Je to hlavně o vnitřním nastavení, které jsem chtěla vnějším, zábavným a nenásilným způsobem zase obnovit. Protože se mi tak žilo mnohem líp. Protože tak jsem měla život mnohem plnější... A přestože plný je stále, ten úhel pohledu, který se díky tomu může měnit, je úžasný...
To je celé!
Je to jednoduché.
A někdy to nejjednodušší nám dělá největší problémy.
Klasika...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)