Poslední dny na mě padl ňáký taký smutek. Něco uvnitř mě potřebuje prožít kousek bolesti a já říkám: OK, když je to potřeba. Protože věřím, že kdyby to nebylo potřeba, tak se to dít nebude.
Zajímavý je, že mi trochu dochází slova. Mám pocit, že se děje spousta věcí, a přesto nic. Hledám ta správná slova k pojmenování a zjišťuju, že jich nacházím pramálo. Tak než se drtit, což jsem si už xkrát zakázala a míň a míň mám k tomu skutečnou vnitřní motivaci... radši řeknu jen to, že dnes prostě nechci o ničem psát...
Ostatně, snad jsem tady už vzlykala dost.
Teď není dobrá doba.
To je celé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)