15. února 2016

‪#019 Moje první video

No jo, to je hned z kraje týdne událost, dámy a pánové!
MEGA UDÁLOST, o které si nepřečtete v žádném z předních českých deníků, ale moje blogoviny přináší jen to nejlepší z mého už snad zase trochu bláznivého života. Ponořte se do malé reportáže ze zákulisí, které je vždy tichým a vnějším očím neviditelným společníkem všech zapálených tvůrců.

Abych se přiznala - jsem ještě trochu v rauši z toho, že jsem to dala...

A jak to celé bylo? Scénář se rodil cca týden. Ne, vážně si myslíte, že bych mluvila bez přípravy? Slovomilka na slovo vzatá? Samotná mléčná výzva nakonec vznikla o víkendu, protože jsem se neplánovaně a nekontrolovaně pustila do jiné výzvy, která mi znemožnila udělat tu původně plánovanou (no jo, jsem srabík, že bych to nedala!) a taky měli slevu na alternativní mlíka od Alpro.
Ale na všechny a všechno dojde. I na mě...

"Zfouknu to za hodinku!" naivní myšlenka kolem půl desáté dopolední.
Omyl, kočko. Mac mě nechal ve štychu (díky, kámo!) a ani po padesáté třetí mi nenainstaloval novou aktualizaci Flashe. To mě trochu vykolejilo, ale odvážně jsem sáhla po našem (před dětma) utajeným tabletu a začala to: Tam ne... Tam je tma... Tady blbý pozadí... Tady zas nedám tablet... No to nejde... Zkrátka velká otázka Kam se sebou? a pak i ta už historicky řešená: Kam s ním?

Myšlenkový výstup nakonec zněl: postel pro mé ctěné pozadí, židle (která stála na posteli) pro velectěný bok tabletu, pár knížek (astro-literatura dávno zaprášená) a trochu na prd lampička dobrá tak na noční práci, ale všechno tohle, včetně nejmenovaného božího obrazu nad postelí, udělalo moje "vodnářský studio". Víc jsem zatím z bytu nedostala...

Pak ale začala ta největší pecka dne: Zmáčknout play a natočit to!
Přiznám se, na první dobrou to umí jen Bůh. Mně vyšel šestý pokus. Tam jsem se nejméně vrtěla a jinak nadměrně hýbala, a mimikou jsem "nelítala z obličeje". To totiž byly skutečné problémy, kterých jsem si do té doby nebyla vůbec vědoma a u psaní je fakt řešit nemusím.

A pokud nějaký škodolibec čekal na fatální přeřek, zklamu ho - nekonal se ani v jednom z videí, z čehož mám asi radost největší! Jen koukat do tý prťavoučký kamery a ne furt na značky, čudlíky, jak to natáčí, na sebe atd... to je něco.

Nahrát to, pojmenovat, poprat se s obrázkem na YT a přidat pár blbůstek formou poznámky do videa, byla už brnkačka. Vlastně ne. Obrázek vlastního kanálu je pěkná pruda. Až zjistím, na jaký to je heslo, tak to ještě doladím...

A TO JE CELÝ.
Nuda, co. Já tím strávila několik hodin! Ani v jedné fázi jsem se necítila nudně. Dodávám, že ten koktejl pocitů mi za to stál...

Chce to fenomenální závěr - takže asi nějakou velechytrou radu či zjištění:
1. Vážně musím uklidit a naplnit svůj dlouho odkládaný minimalismus (jako fakt!)
2. Paravan, o kterém uvažuju už asi 5 let, začíná být jedno z možných řešení
3. Začít pracovat na své řeči těla
4. Pořídit si mikrofon nebo nějak jinak inteligentně vyřešit zvuk
5. S tím úklidem začít co nejdřív!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)