Nepočítám to. Možná bych měla. Slova, fotky, minuty, songy a nápady: tohle všechno tady na jedný hromadě. Na místě s vlastním životem, s vlastním časoprostorem, s neskutečnou touhou nic nezapomenout. Do konce života vědět o každým dni to nej, co mi nedalo klidu dokud to nezvěčním. A tak píšu. Někdy víc, někdy míň. Někdy mimochodem, někdy musím hledat a uvědomovat si celý to dění. Někdy myšlenku nezachytím. Občas příliš imaginární a jindy zas moc přízemní. Ale tak to je správně. Vždyť na všem záleží. Sakra že záleží...
Čtyři dohody. Měla bych si je zas přečíst. Nebo minimálně poslechnout. Všechny mají něco do sebe. U všech cítím své obrovské rezervy. U všech dostávám drobná upozornění. Už jsem schopna nesčetné vzkazy dešifrovat a místo abych si to brala osobně a hřešila slovy, nedělám domněnky a raději se zeptám sama sebe, jak nejlépe dovedu, co mi to sděluje. A najednou je mi to jasný, červenám se až na zadku a záda mám zpocený. Zrcadlo světa je někdy krutý. Krutý, ale pravdivý. Nutný.
Retro 27-09-2014 Zrovna na dnes jsem si už včera {smích} naplánovala brzké ulehnutí. Je v tom neskutečná cykličnost. Všímám si, jak se věci opakují, jak se vrací, jak se synchronizují. Mám poslední dny, možná se nebudu bát rozšířit to na týdny, pekelně synchronní okamžiky. Jen to jedno se ne a ne synchronizovat. Asi není ten správný čas. Přijala jsem proces a teď je fáze čekání. Naučila jsem se trpělivosti. Někdy to ale bolí...
P.S.: Výzva ovoce a zelenina - ovoce brnkačka, jen ta zelenina, chtěla bych tuhle porci jíst syrovou, ale jinak to za dnešek jistí zeleninová polívka...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)