Pocity viny. Když si ho nevytvořím já, věci se semelou a já se tak stejně cítím. Ale proč? Proč vždycky poté, kdy se oddám únavě a dovolím si vypnout, přestože bych měla pracovat, přijde pocit provinění. Dnes jsem se rozhodla nebičovat se za to, vzít to jako součást, a stejně to nakonec skončí jinak. Tak mne napadá, že někdy ani rozhodnutí nestačí. Že je potřeba udělat víc, přestože zatím nevím CO přesně, i když lhala bych, kdybych neměla představu. Nicméně věci jsou a někdy k tomu, aby se změnily, nemůžete být sami. Prostě to nejde... Připadám si jako v pasti.
Návštěvní den. Jely jsme za prababi. Předoslava narozenin. Byla to jedna z těch lepších návštěv s dětma. Moc se jim nechtělo jíst, a přiznám se, že mne taky ne, ale na hřiště šly s chutí. Oba. A já paradoxně taky. Docela jsme si zařádily s kaštanama a na prolejzačkách, a pak se vysmátí, vyběhaní, vrátily na dort. Nějak mi ten sachr už leze i ušima, a jako by to tušil, hned první sousto s něčím, co asi byla skořápka. Nádherná (pa)chuť. Vypláchla jsem si pusu a pokračovala. Po několika soustech to samé. Už mírně rozladěná jsem pokračovala o poznání obezřetněji v dojedení půlky svého kousku. Na předposledním soustě to samý. To už bylo na mě moc. Vážně moc.
A příště si trhni, dorte, stejně si akorát na objem...
Retro 06-10-2014 Tohle jsem měla číst v poledne. Je to neuvěřitelný, jak se věci dějou a jak se opakují až skoro do zblbnutí, než to člověk pochopí. Než si dovolí to pochopit. Než si dovolí podle toho, co chápe, začít jednat a třeba i žít...
Co znamená najít klid? Co pro mne znamená takový stav duše? Co přesně k němu vede? Co pro to musím udělat?
P.S.: Výzva ovoce a zelenina - oboje k plné spokojenosti splněno
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)