Mám menší břicho. To byl můj dnešní dojem, když jsem si na záchodě nandavala džíny a upravovala pásek. Všimla jsem si už včera, ale dnes mi to tak opravdu přišlo. Možná je to opravdu jen dojem a možná je fakt trochu menší. Ne moc, ale trochu ano. Ať je to jak chce, udělalo mi to neskutečně dobře.
Procházka s focením. To už jsem dlouho neudělala. Já (sama), podzim, foťák a půlhodina času. Oběd jsem snědla hned a pak bylo ještě trochu volna, než začne odpolední program. Co s ním? Vzala jsem bez velkého přemýšlení foťák a vyrazila do okolí. Cournout, trochu se rozhýbat a třebas i něco vyfotit. Listy, detaily, zvláštnosti. Nasála jsem trochu podzimního chladu a zopakovala si ten pocit, když se nohy projdou spadaným listím. Ten zvuk, to šustění, prostě miluju.
Překvapily mne. Už si to všechno nepamatuju, ale bylo to krásný a já se cítila opravdu hodně hodně důležitě, výjimečně a šťastně. A to všechno jen proto, jaká už teď jsem. Nic víc, nic míň. Poslední společné cvičení na víkendovém semináři bylo úžasné. Bylo hezké slyšet tolik krásných věcí o sobě a o tom, jak působím a jaký vytvářím dojem. Ujistilo mě to, že tahle cesta je ta, kterou chci jít. Že bych ještě snesla (jako rebelka) kapku ženskosti, a že navzdory převaze jangové energie, bych měla uvažovat, jak posílit tu ženskou složku v sobě tak, abych byla spokojená a přesto to byla stále já. Ale zatím to bohatě stačí takhle...
Županový rozhovor. Našla jsem si ve vlaku vhodné místo. Vlak se plnil a najednou tam byl modrooký sympaťák s dotazem, zda si může sednout ke mne. No jasně, je tu volno... Prohodili jsme pár vět, zasmáli se a on se pak ptá, zda mi může dát batoh nahoru. Wooow, ale já teď ještě přemýšlím, zda se nepřevlíknu. Překvapení. "Do županu?" rozesmál mne. Oujéééé, župan, chich. A pak jsme vytvořili speciální saunovací vůz pro županíky. "Vážení cestují, župany bohužel nejsou součástí lístku..."
Vlastně nevím, proč to tak skvělým vtipem skončilo. Měla jsem tolik možností pokračovat v rozhovoru, ale... nevím. Chtěla jsem si povídat, ale najednou jsem nevěděla jak. To jsem ale trdlo.
Retro 30-09-2014 Hmmm, tvarohový. Nedávno jsem upekla dýňový a byl velmi velmi povedený. Dám si asi opáčko. Obojího.
A co se týče nevyřčených věcí. Ty, které uvíznou, vědí proč. Jen my na to musíme přijít. Ty, které neuvíznou, jsou jen naše domněnky, strachy a představy. Ty nejsou skutečné. Ty, které bolí, musíme léčit. Ty, které nebolí, si musíme vyřešit sami se sebou...
P.S.: Výzva ovoce a zelenina - ovoce splněno, zelenina také, i když ta rajčata mi odpoledne nějak nesedla ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)