10. listopadu 2014

Třistapětašedesát 060

Děsně zpomalená. Doléhá na mne víkend. Spala jsem od chvíle, kdy jsem přišla domů a zalehla s dětmi, a pak se jen přesunula do svý postele. Většího výkonu jsem nebyla schopna. Spala jsem do rána a stejně nejsem odpočatá. Proč? Teď bych sice nespala, ale práce stojí za prd. Všechno jde pooooo-maaaaaa-luuuuuuu.
Asi to nechám být. Udělám jen to nutné, to skutečně nejnutnější a nebudu to hrotit, nebudu se linčovat. A uvědomuju si, že mě to netrápí. To je prostě život.

Vytvořila jsem plán. Protiprokrastinační.
Vytiskla ho a udělala první "fajfky".
Uvědomuji si, jak dobře mi dělá, když si věci odškrtávám, když fyzicky - aktivně - mohu věci odfajfkovat, odškrtnout je, že jsem to splnila. A víme jak je to s tím co je psáno. A taky se ví, že plány a sny, které se dají na papír, a k nim si vytvoříme plán, mají šanci stát se spíš skutečností, než ty, které si necháváme někde v hloubi našich mozkových závitů. Slyšet to člověk může xkrát, jenže způsob si nakonec stejně musí najít sám. Mne ten můj došel už před týdnem a teď jsem se k němu i odhodlala. Jupíííí. Tak uvidíme co s ez toho nakonec vyklube.

Retro 1-10-2014 A tak jsem nakonec došla k tomu, k čemu vlastně směřuji celý měsíc. Touha nějakého plánu, něčeho, co mne bude posouvat dál, co mi pomůže a snad bude i dostatečně nakopávací. Dneska jsem pěkně škrtala, tak jsem se trochu překvapila, když to jde tak nějak ztěžka...
Jo a na "odpověď" stále čekám...

P.S.: Výzva ovoce a zelenina - splněno v rámci možností ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)