28. listopadu 2014

Třistapětašedesát 078

Ztratil se. Než jsme došli na přechod, nebyl tam. Nebyl NIKDE. Nebyl ani u přechodu, ani na chodníku, ani nikde v ulici, prostě nikde. Ztratila jsem syna. A tak jsem, ještě trochu naštvaně, začala bloudit ulicí. Táhla jsem za sebou *B* a ta se snažila statečně držet krok, nefňukat a intenzivně volat bráchu.
Proběhly jsme ulicí od baráku a zase zpět. Nikde nikdo. Na zavolání odpověděl jen šum ulice. Pádíme dolů, sice nevím proč by šel na opačnou stranu, ale možné je všechno. Dole se otáčíme, protože bysme ho už musely potkat, a tak se zas zběsile vracíme. Nervozita ve mne stoupá každým krokem. Přemýšlím, co by bylo nejlepší udělat. Kašlu na to, zda přijdeme včas, teď chci jen najít svoje dítě. Vcházíme zpátky do baráku a tam se hroutí můj prvorozený. A ve mne by se najednou krve dořezal.
Ty jo, takovýhle rána mne jednou položí...

Změnili nám měřič. Na měření odpracovaný doby. Jsem v háji. Prostě se v tom nevyznám. Propadla jsem totálnímu zoufalství a nechala se tím na chvíli ovládnout. Hodinu! Skoro hodinu jsem strávila tím, abych zjistila co a jak, abych poté byla ujištěna, že nic nechápu a dělám to blbě. Sedím tu a marně čekám na pomoc. A v moment největšího šílenství zazvoní telefon. Volá *M*, aby mi s tím pomohla. Aaaaach! Najednou je to lehčí, než se zprvu zdálo. Stačí pár slov a náhle tomu rozumím. Chápu.
Věci fungují, jen někdy není vidět jak a člověka to zmate. A ten nedostatek informací pak občas tak zahltí, že uvěříme nesmyslům domněnek a začneme zoufat. Jediné, co skutečně potřebujeme, je pochopení...

Spontánní nápad. Začalo to včera prostým "Co kdybychom si koupili čínu?" Dlouho jsme si už žádnou nekoupili, a dostala jsem chuť na pořádný smažený nudličky s tofu. A tak bylo domluveno. Jenže dneska odpoledne mne napadlo něco mnohem mnohem lepšího. Co kdybychom se rovnou najedli v restauraci. Stejně tam půjdem. A tak jsme zašli do restaurace, i s dětma. Dali jsme si čínu, popíjeli kapíčko, a maximálně si to užili. Děti byly skvělý, věřila jsem, že to dáme, a dali. Myslím, že se jim to i líbilo. A sama za sebe říkám, že takhle báječně jsem se dlouho necítila. Bezvaaa!



Retro 19-10-2014 Nakonec jsem tažený štrúdl neudělala, ale zato jsem zkusila americký dýňový... a ten se (ne)skutečně povedl. A teď už je čas na cukroví, ale kdo ví. Třeba udělám něco úplně jinak. Začíná mne totiž neskutečně bavit dělat to, co přijde...

P.S.: Výzva ovoce a zelenina - oboje zářně splněno

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)