Jsem vyspalá. Nebo alespoň mám ten dojem. Moc dobře vím, že jsem totálně vyčerpaná, ale tělo mi chce asi udělat radost a řeklo si, že jsem mu dala blahodárné 4,5 hodiny spánku, tak že by mohlo vyvolat nějaký ten dojem, že jsou věci jak mají být. Potřebuji to. A jsem za to moc vděčná. Dnes je firemní setkání a focení. Musím vypadat použitelně. A tak se tak minimálně cítím. Zbytek se dostaví...
Obžérství. Jak jinak nazvat to, čím si právě dnešní den procházím? Buchty, koláče, muffiny. Mňam. Všichni se rozhodli, že prostě něco bombastickýho přivezou a tak pekli a řádili v kuchyních, a stůl se nám prohýbá dobrotami. Už jsem všechno ochutnala několikrát. Mňam. Je to fakt úžasný. Všecičko! Vlastně už mi z toho začíná být mírně špatně, ale nemůžu si pomoct, je to vynikající. Musím si dát ještě pár koláčů, jinak to nebude ono...
Otázka života a smrti. Otázka po vizi. Otázka po tom, proč jsem kde jsem. Proč dávám čas té určité věci. Proč nedělám nic jiného? Proč dělám to, co dělám a proč jsem tam kde jsem. Co mi to dává, jak se cítím? Otázka existenciální. Otázka esenciální. Přesně ta otázka, kterou by si člověk měl jednou za čas upřímně položit a nebát se odpovědi. Protože nejdřív možná můžete nevědět, nebo to budou jen takové povrchnosti a pak vám dojde, proč tam jste. A uvědomíte si moc svý volby. Uvědomíte si to všechno, co jste tou volbou získali, čím se díky té volbě stáváte a co díky ní nikdy nebudete. A uvědomíte si, že si ani nedokážete představit, jak by to bylo jinak, protože je to takhle vlastně správně.
Minimálně pro dnešní den.
Retro 05-10-2014 Nezapomenout se ptát. Jsem zaměstnána tolika věcmi, že jsem možná zapomněla klást ty správné otázky. Možná zas jen kloužu po povrchu a snažím se přeplout z jednoho dne do druhého. Možná je to únava, možná jen nevyřčené ticho, o kterém si myslím, že půjde překrýt. Asi ano, ale nikoliv mlčením...
P.S.: Výzva ovoce a zelenina - ovoce ok, zelenina ko ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)