Třistapětašedesát 067

Vypnutá. Určitě jsem dnes něco (u)dělala, ale nějak teď nejsem schopna vidět ty jednotlivosti. Bylo to takové to "běžné domácí žvýkání". Ani nebyl čas na žádné extra myšlenky. Dnešek se prostě jen nějak děl. Možná kdybych moc chtěla, vážně moc, určitě bych si vzpomněla, ale cítím se přesycená, zahlcená, dotknutá... Nechce se mi psát, cítím, že je to náročný.
I když, možná přece jen, pár postřehů mám:

• Musím psát ranní stránky - to proto, abych dokázala lépe naslouchat...
• Musím víc malovat - protože to miluju a nabíjí mne to...
• Musím víc fotit - ten talent nesmí zakrnět...
• Dokážu za rok mluvit anglicky? Ano, pokud se rozhodnu :-)

Retro 08-10-2014 Jak rychle člověk zapomíná. Nebýt tohodle zápisku, ani bych si už nevzpomněla, že jsem jedla hůlkama v restauraci. Uvědomuju si, jak rychle zapomínáme. A v nánosech všednosti a stereotypu se nám dny jeví jeden jako druhý, trochu přes kopírák. Jenže nejsou totožné! To je jen zdání matrixu. Přesně tyhle detaily z každého dělají výjimečný. A jediná možnost, jak nezapomenout, je být plně u toho a zaznamenat to. Zapsat si vzpomínku, aby mohla někde zůstat dál živá, když pamět začne vypadávat...

P.S.: Výzva ovoce a zelenina - splněno