Miluju chůzi. Rychlou chůzi. Je to neuvěřitelné nadšení jít rychle. Jako by se mi tak aktivovalo celé tělo, včetně duše. Myšlenky pak jaksi lehce plynou dovnitř i ven. Plynou a nezatěžují, nezamoří okolí, nehnijou. Jít rychle, kamkoliv, jen se projít a používat vlastní nohy, rozproudit krev, nechat potem trochu zvlhnout záda. Vypnout mozek a jen se dívat dopředu. nekontrolovat myšlenky a jen si užívat celý ten proces. Chůze je relax. Miluju chůzi.
Retro 28-09-2014 Z ranních stránek je nakonec jen pár osamocených výkřiků. Nevím proč. Vím jen, že bych měla, a svým způsobem se mi chce, jen jako by všechno jiné mělo větší prioritu. Ale ono to tak fakt je! První priorita je to, co vydělává peníze. To je tvrdá realita, možná nelichotivá, ale je to tak. Jsem prodejná. Pak je priorita číslo dvě, a tou je všechno, co je potřeba k (pře)žití a až pak přichází to co mne baví. Zatím neexistuje lepší žebříček, přesto se občas ulítávám a dělám přednostně to, co mne maximálně bere a nevydělává mi to peníze, protože mám plnou hlavu myšlenek, který musí pryč, jinak se asi zblázním.
A tak si ulítávám a jednou... pššššt...
P.S.: Výzva ovoce a zelenina - splněno s odřenýma ušima
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)